Rozhovor s osobou navrženou na děkana FSv, prof. Ing. Jiřím Mácou, CSc.

Budoucí děkan Fakulty stavební ČVUT v Praze, prof. Ing. Jiří Máca, CSc.
Fakulta stavební ČVUT v Praze bude mít nového děkana. Od února příštího roku se jím stane prof. Ing. Jiří Máca, CSc., současný vedoucí Katedry mechaniky, proděkan pro pedagogickou činnost a statutární zástupce děkanky. Akademický senát ho do čela fakulty zvolil 18. října 2017 většinou hlasů hned v prvním kole tajného hlasování. Po jmenování do funkce rektorem ČVUT nahradí od 1. února 2018 současnou děkanku fakulty prof. Ing. Alenu Kohoutkovou, CSc., která stála v čele fakulty po dvě funkční období a nemohla tak znovu kandidovat. Prof. Máca získal celkem 20 hlasů ze 29 přítomných senátorů (jeden senátor se pro nemoc omluvil), přičemž mu pro jeho zvolení stačilo nejméně 16 platných hlasů. Co od nového děkana můžeme očekávat, jaké má plány do budoucna, nebo co rád podniká ve svém volném čase, se dočtete na následujících řádcích.

Do volby děkana jste se celkem přihlásili dva kandidáti, přičemž Vy jste zvítězil výrazným poměrem hlasů. Co si myslíte, že rozhodlo ve Váš prospěch a co se od Vás tím pádem nyní očekává?

Je těžké odhadnout, co rozhodlo. Možná, že pro některé členy Akademického senátu to byly mé zkušenosti, které mohu mít z doby, kdy jsem byl ve vedení fakulty. Pro jiné to na druhou stranu ale mohlo být mínus. Snad i větší konkrétnost v programu a pro některé senátory mohlo být zajímavé, že jsem se docela otevřeně vyjádřil k výběru svých spolupracovníků. Podle mé představy fakultu nevede jeden člověk, je to vždy tým. Myslím si, že by mělo být alespoň částečným pravidlem, že by kandidáti, ať už na rektora nebo děkana, měli ozřejmit své představy o budoucím týmu.

Myslím, že se ode mě očekává, že se budu při svém rozhodování v první řadě opírat o dva subjekty – Akademický senát a vedoucí kateder – jak jsem to veřejně slíbil.

Jste proděkanem pro pedagogickou činnost, profesorem a vedoucím Katedry mechaniky. Nyní se stanete děkanem. Co bylo hlavním impulsem, abyste se do volby přihlásil?

Asi hlavním impulsem bylo přání stávajícího kolektivu kolem děkanky, aby některé principy, které na fakultě dlouhodobě fungují, byly zachovány.  Dohodli jsme se, že bych tím vhodným kandidátem na děkana mohl být já. To bylo asi to základní. Nějaké životní cíle tohoto typu jsem si nikdy nekladl a můj vrcholný akademický cíl se naplnil, když jsem se stal profesorem.

Trochu jsem v minulosti zvažoval se stát děkanem, když končil děkan prof. Bittnar, ale nepřipadalo mi to ne příliš reálné. Říkal jsem si, že by asi nebylo nejvhodnější, aby Katedra mechaniky měla bezprostředně dalšího děkana.

Je něco, co jste se během voleb naučil? Udělal byste něco lépe?

Snad ani nevím, co bych měl udělat jinak. Debaty, které byly jak na půdě senátu, tak při veřejném představení akademické obci, mně připadaly otevřené. Žádné záludné ani podpásové otázky nepadly. Překvapilo mne nejvíce, když jsem se oklikou dozvídal, že někteří lidé vyjadřují podporu současně jednomu i druhému kandidátovi a zdůrazňují podle situace, že právě jeden je lepší než druhý, jindy to bylo ale přesně opačně. V daných situacích měnili svůj názor podle toho, jak se jim to zrovna hodilo. Ale celkově si myslím, že volby proběhly v klidu a velmi důstojným způsobem.

Váš volební program byl velmi obsáhlý a dotkl se prakticky všech odvětví na FSv – od studentů bakalářského studia až po vědu a její financování. Najde se přesto nějaké téma, kterým se budete z pozice děkana zabývat jako prvním?

Důležité jsou dvě věci: První, zcela zásadní věc je zajistit, aby řádně proběhly nové akreditace všech studijních programů a naši studenti bez jakýchkoliv problémů dostudovali. Jsem přesvědčen o tom, že žádný studijní program není ohrožen. Předpokládám, že snad jediný rozdíl oproti stávajícímu stavu bude, že na některých úředních dokumentech bude místo studijní obor uvedeno slovo specializace. V tomto bych chtěl studenty uklidnit. A to druhé: pro mě bude zcela zásadní, aby probíhala férová komunikace mezi děkany a rektorem, ať jím bude kdokoliv (pozn. redakce – v době rozhovoru ještě nezbylo známo jméno nového rektora, doc. RNDr. Vojtěcha Petráčka, CSc.).

Ve svém volebním programu kladete velký důraz na vzdělávací činnost jakožto základní poslání vysoké školy. V souvislosti s akreditačním procesem, máte v plánu novelizovat některé studijní plány? Případně které?

Určitě se musí vyhodnotit doba, po kterou stávající studijní plány realizovaly. Je to příležitost vylepšit to, co by zlepšení zasluhovalo. Nerozhoduji o tom ale já, rozhodují o tom v první řadě pedagogické rady jednotlivých oborů, které jsou zřízeny a dlouhodobě dobře fungují. Je to záležitost celého kolektivu a nechám to na nich. Pouze v případě, že by se mi zdály změny příliš revoluční, pak bych se snažil do toho nějakým způsobem zasáhnout. Určitě razantnější změna bude nutná u některých tzv. „spojených“ předmětů.

V minulosti došlo ke sloučení několika velmi náročných předmětů, což vyústilo například v předmět Navrhování nosných konstrukcí, který je studenty přijímán rozpačitě. Chystá se nějaké další takové sloučení a co se od takovýchto slučování vlastně očekává?

Začnu tím druhým. Myslím si, že během vysokoškolského studia by se měly prověřovat znalosti z většího množství informací, než jak je tomu například na střední škole. Zkouška by měla být zkouškou ne z předmětu, který má dvě hodiny týdně, ale měl by to být větší předmět. Koneckonců na zahraničních školách je velmi častý model, že studenti mají splnit 30 kreditů, které jsou poskládané ze 4 kurzů po 7,5 kreditech. To je způsob vysokoškolského studia, kdy by se měl v rámci jednoho kurzu klást důraz na provázání mezi jednotlivými dílčími předměty. Ale na druhou stranu, pokud jsou k něčemu dlouhodobé výhrady, tak to možná změnu zasluhuje, což je v tomto případě zmíněný předmět NNK, kdy se nám nepodařilo vytvořit jeden smysluplný kurz.

Během voleb zaznělo, že studenti nemají tak velký zájem o vycestování do zahraničí, protože by si museli prodloužit délku studia, přičemž z pohledu studentů jsou spíše větším problémem potřebné finance. Máte v plánu nějak změnit systém spolufinancování studijních a pracovních výjezdů do zahraničí? Mají chudí, ale nadaní studenti šanci na úspěch?

Musíme se rozhodnout, jestli chceme ve větší míře finančně podporovat výjezdy studentů. To, že říkám rozhodnout, znamená, že při schvalování rozpočtu v Akademickém senátu dát větší prostředky na stipendia, protože standardní způsob tvoření stipendijního fondu z poplatků studentů za delší studium je v zásadě omezený a nelze v něm očekávat žádnou zásadní změnu. Další možností je pokusit se přesvědčit naše partnery z průmyslu a stavebních firem, aby cíleně na tuto věc přispívali. Myslím si, že by na to mohli slyšet. Je to něco, co je pro studenty, co má smysl, co zvýší i jazykové znalosti jejich budoucích zaměstnanců.

V současné době je k dispozici spousta volitelných předmětů z nejrůznějších jazyků. Nemyslíte si ale, že by bylo vhodné například zvážit výuku aspoň jednoho povinného předmětu v semestru v anglickém jazyce a zlepšit tak jazykovou výbavu studentů?

Já jsem zvažoval tuto možnost. Bavil jsem se před časem s vedoucí Katedry jazyků o otázce povinné znalosti angličtiny pro všechny naše studenty, a nedošli jsme k jednoznačnému závěru. Ale myslím si, že dojdeme ve velmi krátké době do stavu, kdy v magisterském studiu alespoň jeden předmět bude vyučován v angličtině. Jinými slovy, že studenti, kteří u nás budou chtít studovat magisterské studium, budou se muset na tuto skutečnost připravit a pokud si v rámci bakalářského studia nezvolí angličtinu, bude to pro ně velký handicap. Mimochodem i Národní akreditační úřad kladně hodnotí výuku jednoho předmětu v angličtině. Takže k tomu asi budeme muset časem dojít. Určitě bych chtěl dál pokračovat v diskuzi s Katedrou jazyků o tom, jestli mít anglický jazyk jako povinný a nechat ostatní jazyky na bázi volby.

Spousta zahraničních univerzit úzce spolupracuje s externími firmami, které nabírají studenty na pracovní stáže, nebo například s univerzitami úzce spolupracují na úrovni vědy a výkumu. Proč si myslíte, že v našem prostředí tato spolupráce funguje pouze okrajově?

Možná v jiných oblastech než ve stavebnictví to funguje o něco lépe. Většina velkých stavebních firem má své vlastníky v zahraničí a tam také případně realizuje svůj vlastní výzkum. Na druhou stranu probíhá řada projektů s menšími firmami, které jsou financovány např. Technologickou agenturou. Zatím přímo to, že by si firma objednala na fakultě smluvní výzkum, není příliš časté, a já bych se chtěl pokusit s tím něco udělat.

Co se týče stáží, tak standardně požadujeme po studentech bakalářského studia, aby absolvovali alespoň 3 týdny odborné praxe, kterou si zařizují bez problémů sami. Pokud by někdo měl zájem o hlubší propojení s praxí, tak bych spíše studentům rád ve větší míře nabízel nejrůznější exkurze. Zde perfektně svou roli hraje ŠTUK. Stejně tak mohou o dotace na různé exkurze každoročně žádat katedry, takže je to do značné míry i na jejich iniciativě.

Jak vnímáte postavení naší fakulty ve světě, co se týče výzkumu? Máte nějaké další cíle?

Mnoho našich pracovníků je ve světě velmi známých a dosahují skvělých výsledků. Vynikající věcí je, že doktorandi, svým způsobem povinně, tráví minimálně tři měsíce v zahraničí. Je to pro ně výborná zkušenost a příležitost, jak získat důležité kontakty a stát se poté členy různých zahraničních týmů.

Žádné speciální měřitelné cíle nemám, ale chtěl bych, aby se zvýšila účast našich pracovníků v zahraničních projektech, předně v těch evropských. Mnozí mají k tomu z hlediska odborného ty nejlepší předpoklady. Už jsem se mnohokrát v zahraničí setkal s velmi upřímnou a obdivnou reakcí vůči některým kolegům, kteří jsou skutečně ve svým oboru v zahraničí velmi známí.

Mohou se studenti těšit na více odpočinkových místností, jako je B500B? Jak to vypadá v současné době s rekonstrukcemi našich největších poslucháren?

Rekonstrukce poslucháren se, pevně věřím, zrealizuje v příštím roce. Alespoň tak nám to je ze strany rektorátu avizováno. Předpokládám, že v dalších letech se zrealizuje rekonstrukce budovy B a v rámci tohoto projektu je určitě možnost využít místa, která v současné době nejsou příliš využita. Například některé podesty v okolí středních schodišť bychom mohli využít k tvorbě dalších odpočinkových prostor.

Co byste považoval za největší úspěch, kdyby se Vám během Vašeho funkčního období povedlo prosadit?

Možná to bude trochu obecné, ale chtěl bych, aby katedry ještě více spolupracovaly ve výuce, ve vědě a další tvůrčí činnosti. Potenciál pro to, aby spolupráce byla intenzivnější, tady je.


prof. Ing. Jiří Máca, CSc.

Narodil se 1. května 1957 v Praze. Vystudoval obor Konstrukce a dopravní stavby na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Na Katedře mechaniky pracoval nejprve jako odborný asistent (1992 – 1998), později zde působil jako docent (1998 – 2007). V současné době zastává několik funkcí: je proděkanem pro pedagogickou činnost (od 2003), profesorem na Katedře mechaniky (od 2007) a zároveň je vedoucím téže katedry (od 2008).

Chcete poznat našeho nového děkana i trochu jinak? Pan profesor nám chotně odpověděl i na několik osobních otázek:

Pan prof. Jiří Máca ve svém volném čase rád chodí po horách.

Jaký jste byl student?

Měl jsem červený diplom.

Váš nejoblíběnější a nejméně oblíbený předmět na vysoké?

My jsme měli Vojenskou přípravu, tak to asi byl ten nejméně oblíbený předmět, hned potom byl Marxismus. Z těch ostatních „normálnějších“ předmětů pro mě asi jedna z nejobtížnějších zkoušek byla ta ze Železničních staveb. Předměty, které mě nejvíce bavily, byly předměty ze stavební mechaniky. A nejvíc Dynamika stavebních konstrukcí, kterou teď přednáším, ta se mi už od začátku velmi líbila.

Jaké jsou Vaše koníčky?

Nejraději ve svém volném čase chodím po horách. Moc se mi líbí rakouské a švýcarské Alpy.

Pamatujete si, jakou knihu jste četl naposledy?

Kromě odborných knih jsem za poslední dobu četl knihu od Zdeňka Svěráka s názvem Půlstoletí s Cimrmanem, kterou jsem dostal od kolegy k narozeninám.

Sledujete hokejovou, případně fotbalovou reprezentaci?

Řekl bych, že sleduji tak z povzdálí, nejsem žádný velký fanda. Zaregistroval jsem neúspěch našich fotbalistů v bojích o světový šampionát, ale že bych kvůli tomu nespal, tak to ne.

Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv osobnost, s kým byste šel nejraději na večeři?

Možná Vás to překvapí, ale kdybych si mohl vybrat skutečně kohokoliv, vybral bych si Ježíše Krista. Rád bych se ho zeptal na mnoho zajímavých věcí, jak to všechno myslel, jestli jsme správně pochopili apod. To jsou otázky, které si už 2000 let klade naše kultura a hledá na ně odpovědi.

Kdybyste mohl cestovat v čase, v jakém období byste chtěl žít a proč?

S vědomím všech negativ, které ta doba přinášela, by to zřejmě byl středověk, případně pozdní středověk. Přiznám se, že tady bych byl ale neskromný a chtěl bych patřit k té vrstvě občanů, která byla svobodná. Tato doba je spojena budováním gotických hradů a katedrál, s architekturou, které se mi velmi líbí.

Jsem ale štastný, že přestože doba do roku 1989 nebyla příliš veselá, žijeme ve svobodné době. A hlavně doufám, že celý svůj život prožiji v míru, což je z hlediska dějin Evropy něco poměrně nevídaného.

Jaká je Vaše nejhezčí vzpomínka za 15 let ve vedení naší Fakulty?

Upřímnou radost mám dvakrát za rok, když jsem na promocích a vídám tam šťastné mladé lidi, kterým mohu předávat diplom. Jejich úsměvy a radost v očích, to je pro mne největší zážitek a odměna.